Z internetů se na nás valí návody, co všechno lze během karantény dělat. Naučit se nový jazyk, zhubnout 10 kilo, prohlédnout si online všechny světové galerie, přečíst klasiku, na kterou se zatím nedostalo. Hezké, řekla bych. Jako pracující matka dvou dětí jsem si zatím nepřečetla ani noviny. Protože kromě (minimálně) 8 hodin práce musím s dětmi zvládnout školu, nakrmit a (za)bavit je. To už třetí týden na 80 metrech čtverečních. Ehm, není to spíš na zbláznění?

Hledám proto tipy, jak přežít nouzový stav, a místo toho narazím na článek o nešťastných Číňanech, kteří dobu po karanténě tráví na úřadech – s žádostmi o rozvod. “V některých okresech došlo dokonce k přetížení místní samosprávy kvůli vyřizování těchto žádostí,” píše se na Novinkách. Podle českého premiéra jsme se vyhnuli italskému scénáři. Co udělat proto, aby nás nečekal ten čínský?

Kliiiid. Chce to klid.

Vedle všech možných i nemožných tipů, jak si užít tenhle výjimečný stav, je užitečné uvědomit si, že jde opravdu o mimořádné časy. A co je mimořádné, je taky stresující. Lidé mají rádi rutiny a ty se teď rozpadly na prach. Takže jestli už teď trpíš výčitkami, že tvoje španělština je pořád na bodu mrazu nebo že z tvé domácnosti zatím odešlo 0 roušek, zatímco tvoji kamarádi šijí o sto šest, zahoď je. Nedělat nic je občas taky potřeba. Pamatuj si, že být v karanténě je náročné samo o sobě.

Udělej si plán!

Každé ráno dětem chodí nové a nové úkoly, zatímco ty máš na drátě kolegy a musíš do práce. Škola není, práce je. Co s tím? Udělej si rozvrh. A ne, nemusí to být tabulka. Jen se prostě s dětmi dohodni, kdy tě nemají rušit a kdy se jim naopak budeš věnovat. Jestli máš malé děti, které to ještě nepoberou, domluv a vystřídej se s partnerem/kou. V dopředu nastavených mantinelech se vám ze současné situace podaří lépe vybruslit. Taky je lepší střídat se po kratších časových intervalech – většina lidí se stejně dokáže soustředit maximálně 45 minut v kuse. Zkušení pracující rodiče navíc ví, že některá zaměstnání se dají odbavit i v době, kdy děti spí. I když to ber jako krajní řešení. Odpočinek je nutný.

Nevídejte se

Mít svoje vlastní místo patří mezi základní lidské potřeby. Svůj vlastní prostor by mělo mít už 3leté dítě, natož dospělý. Ať už máte jakkoli malý byt, dbej na to, abyste se vystřídali a dali si alespoň na malou část dne samotku.

(Po)city musí ven

“Nejde o harmonii, ale o sebeuvědomění,” říká o rodinném soužití za časů korony pro časopis Wired terapeutka Elaine Yarboroughová. To, co ukazujeme na povrchu podle ní docela často nesouvisí s tím, co se odehrává uvnitř. Karanténa je prý příležitostí, ale i nutností tohle napravit. Když tě partner/ka naštve, protože například nevynesl/a koš, nebudou to odpadky, co tě rozpálí do běla. Bude to spíš pocit, že tě někdo nebere vážně nebo že kašle na váš společný prostor. Znáš ty nářky, že současná medicína neléčí příčiny, ale až následky? Zkus nebýt moderní medicínou! Osobně mě hodně dala kniha Respektovat a být respektován. Díky ní už dětem neříkám “obleč se, venku je zima”, ale “mám strach, že nastydneš, když se oblečeš málo.” Protože to tak ve skutečnosti je. Mám o ně strach. Když jim o něm neřeknu, budou moje doporučení brát jako nesmyslný rozkaz. Cítíš ten rozdíl? Vnitřní pocity utvářejí naše emoce a vnější reakce. Když o vlastním prožívání budeme víc mluvit, budou naše reakce srozumitelnější. Třeba i ve chvíli, kdy nám bouchnou saze.  

Bavte se spolu!

Výjimečné události píšou rodinnou kroniku. Za normálních okolností bývají nezapomenutelné společné dovolené. Vedle nich ale bude mít jaro 2020 svoji nepřehlédnutelnou kapitolu. Při jejím psaní se můžeš inspirovat vědci trávícími čas na anktartických stanicích, kteří odpočívají společným sledováním starých filmů. Sdílené zážitky posilují kolektiv a díky pozitivním emocím lépe relaxujeme. My doma každý den hrajeme deskové hry. Můžeme doporučit Osadníky z Katanu, Rummikup anebo Monstra vs. hrdinové. Zatím jsme relativně v klidu. Karanténu odnesla jen čajová konvice Rosenthal. RIP.

A co děláte doma vy?