“Naše ukrajinská rodina vystoupila v Praze z vlaku se dvěma igelitovými pytli nacpanými nejnutnějšími věcmi. Po cestě se jim rozbil kufr. Jejich nový domov jsme dokončili těsně před tím. Čekala je i plná lednička, aby nemuseli hned řešit nákupy,” říká Honza Fišar z marketingového týmu Twista, když vzpomíná na chvíle zhruba před 11 měsíci. Máme za sebou rok válečného konfliktu na Ukrajině. Rok, na jehož počátku jsme si říkali, že to bude trvat jen chvilku. Rok, během kterého musely z Ukrajiny uprchnout miliony lidí a tisíce lidí přišly o život. Tenhle článek je poděkováním těm, kteří obětovali svůj čas, peníze i pohodlí, aby lidem v nouzi pomohli. V Twistu máme takových kolegů hodně. Jsme na ně hrdí! Děkujeme 🧡
Helena: Hodiny jsem mazala tousty, ale sháněla i bezlepkový sunar
Na ten zážitek bude Helena nejspíš dlouho vzpomínat. Seděla na podlaze místnosti obklopená pytli se zdravotnickým materiálem a musela rychle všechno třídit a nakládat do expresních aut, která mířila buď přímo na frontu nebo do různých míst na Ukrajinu. “Třídili jsme léky a zdravotnický materiál podle toho, jestli se jedná o věci pro malé děti, léky na bolest, pak i trauma balíčky - fýzáky, dlahy a další,” vzpomíná na své dobrovolnické chvíle ve Skautském institutu Helča, která v Twistu pracuje na registracích. Věděla, že už za pár hodin bude tenhle materiál potřeba k ošetření válečných zranění, a právě proto se jí ten moment vryl do paměti jako nejsilnější zážitek z dobrovolničení.
Helena pomáhala hned od začátku válečného konfliktu a vytrvala i poté, co první nadšenci odpadli. Za Skautského institutu se postupně přesunula s Červeným křížem do Kongresového centra, zapojila se i na nádraží pod organizací Železnice pomáhá. Hodiny mazala tousty, ohřívala vodu, doplňovala zboží do skladů, evidovala materiál i potraviny. Občas musela vyřešit i individuální potíže, třeba když paní s miminkem potřebovala bezlepkový sunar, nebo jiná opustila domov tak rychle, že nesbalila žádné granule pro svého psa. “Chudák mops byl po několika dnech cesty tak hladový, že jsme se báli, že mu bude špatně, kolik toho snědl. Proto jsme majitelce raději balili granule do dávek, aby ho krmila postupně.” Možná to jsou drobné služby, ale díky nim mělo mnoho uprchlíků ty první a zpravidla nejhorší momenty svého útěku před válkou jednodušší.
Honza: Obě Natálie vědí, že se můžou kdykoliv vrátit
“Náš domek byl připravený k demolici. Chyběla kuchyň, bojler, nefungoval plynový kotel, nebyl tam nábytek,” vzpomíná Honza Fišar na okamžik, kdy se rozhodl dát svůj dům v Čakovicích k dispozici ukrajinským uprchlíkům. Věděl, že dům, ve kterém se několik let nebydlelo, bude potřebovat hodně zásahů, aby v něm mohl někdo žít, a že se musí dát do kupy rychle. Proto ještě teď trochu kroutí hlavou nad tím, že se to povedlo. Do tělocvičny v nedaleké Veleni doputovalo asi 30 uprchlíků a čekali, co s nimi bude. Místostarostka Veleně se nabízeného domku proto rychle ujala. “Byla strašně akční, sehnala elektrikáře, podlaháře, kteří vystěrkovali jednu místnost, dodali koberce, lednici, televizi.” Přes známé a kamarády se Honzovi podařilo sehnat postele, matrace i skříně. Sám koupil bojler, pračku, kuchyň, mikrovlnku. Další vybavení přivezl z chaty nebo od příbuzných.
Během pár dnů se z ruiny stala domácnost, do které se nastěhovaly dvě švagrové - obě Natalie - se svými devítiletými dětmi. Utekly z oblasti u města Kryvyi Rih, doma nechaly své muže a starší děti, které se staraly o prarodiče. “Postupně nám občas zavolaly, že se něco rozbilo nebo že potřebují k doktorovi. Od sousedů pak na léto dostaly stará jízdní kola a děti díky tomu mohly jezdit po okolí na výlety.” Obě maminky si našly práci ve stavební firmě, děti zvládaly českou školu i ukrajinskou online výuku, i když to byl pro ně záhul. Na zahrádce si pěstovaly zeleninu, v létě zpracovaly úrodu meruněk a se sousedy i s Honzou se podělily o džemy. V prosinci se jim začalo už hodně stýskat, nikdy neopustily svoji rodinu na tak dlouhou dobu. Proto se 16. 12. sbalily a vyrazily zpět. “Veleň zajistila odvoz na nádraží, nabalili jsme jim dárečky pro děti a powerbanky a po 44 hodinách se ozvaly, že dorazily domů,” vzpomíná Honza Fišar. S Natáliemi se Honza dohodl, že se můžou kdykoliv vrátit, ale doufá, že se už nikdy v tak těžké situaci neocitnou.
Michal: Alespoň trochu jsme přispěli k lepší společnosti
“Jsem za ty poslední měsíce hodně vděčný,” říká Michal, Twisto kolega z oddělení Risku. Také Michal se rozhodl dát k dispozici svůj dům, který čekal na kompletní rekonstrukci. Během dvou víkendů se podařilo proměnit ho v místo k důstojnému životu: “Spolu s kamarády jsme dům kompletně vyčistili, vymalovali, zkontrolovali elektřinu i rozvody vody. S renovací topení nám obrovsky pomohli lidé z Woltair.cz, kteří byli extrémně rychlí a šikovní,” vzpomíná Michal na rychlo-akci. Jen den a půl poté, co dům dokončili, přijely dvě ukrajinské rodiny s dětmi předškolního věku. “Pocházejí z Charkova, což je pořád dost nebezpečná oblast. Obě rodiny mluví velmi dobře anglicky, takže byli hodně soběstační a velmi brzo si našli práci,” popisuje “svoje” rodiny Michal.
Jedna z rodin se odstěhovala po půl roce do pronajatého bytu, druhá se na začátku ledna přesunula do Německa za prarodiči. “Myslím, že jsme získali nové přátele. Ale navíc máme pocit, že jsme udělali v této hrozné době něco správného, co alespoň trochu přispělo k tomu, abychom se jako společnost posunuli blíž k lepším zítřkům,” uzavírá Michal s tím, že s pomocí ani chvíli neváhali.
Aleksander: Bylo pro nás samozřejmostí, že Oksaně pomůžeme
V domácnosti Alexe, IT specialisty v polském Twistu, už několik let uklízí paní Oksana. Když začala válka na Ukrajině, bylo pro něj úplně přirozené, že jí pomůže. “Tváří v tvář válce jsme si nedokázali představit, že bychom s ní v této těžké době nebyli. Sepsala nám, co je nejvíc potřeba, a na to jsme se zaměřili,” popisuje Aleksander, jak se se svojí kamarádkou vrhl na pomoc. Nejdřív sháněli zdravotní materiál, jako jsou obvazy, škrtidla a léky, a paní Oksana je odvážela v krabicích na hranice. “Když se jí nepodařilo zorganizovat dopravu, odvezl jsem ji na hranice sám,” dodává Aleksander. Jak válka postupovala, potřeby se proměnily. Nedávno proto Aleksander s přáteli zorganizoval sbírku na elektrocentrálu a její převoz na hranice. “Paní Oksana se nám naši pomoc snaží vždycky oplatit, i když to od ní nečekáme. Vozí nám z Ukrajiny sladkosti,” usmívá se Aleksander a dodává, že pro tuto ženu je důležitá nejen finanční podpora, ale i psychická. Proto se snaží být jí od začátku války oporou.
Danila: Larisa s Vladem bydleli několik měsíců u nás v obýváku
Do domácnosti Danily Kulakova přišli ukrajinští uprchlíci úplně přirozeně, protože jeho žena je Ukrajinka. Přišlo mu to tak přirozené, že měl pocit, že ani nemá o čem vyprávět. Přitom Larise a jejímu synovi Vladovi přenechal na několik měsíců svůj obývák, což by zvládl málokdo. “Soužití s nimi bylo úplně v pohodě. Larisa nám pomáhala s úklidem a vařením, Vlad chodil na kurzy češtiny,” vzpomíná náš kolega z developerského týmu. “Po pár měsících se odstěhovali k našim známým, kteří měli velký rodinný dům a kde se cítili volněji.” Teď už je Larisa zpátky v Kyjevě, Vlad zůstal, protože se dostal na vysokou školu do Brna.
473 216 příběhů
Za minulý rok přijalo Česko 473 216 uprchlíků z Ukrajiny. Je to téměř půl milionu lidí, kteří potřebovali pomoc. Twisto na pomoc Ukrajině věnovalo přes 1 000 000 Kč, humanitárním organizacím v Česku a Polsku poslalo 1 Kč a 0,20 PLN za každou transakci, kterou naši zákazníci uskutečnili s Twistem. Díky tomu vlastně pomohli všichni naši zákazníci.
I darované tričko může zlepšit svět
Osobních příběhů pomoci je u nás v Twistu víc: Agata se svým synem připravovala tousty a nosila je na nádraží, Przemek s manželkou darovali uprchlíkům oblečení a posílali peníze na pomoc zvířatům, Alex vyráběl letáčky s nabídkou psychické podpory, kterou organizovala jeho mamka. Nezáleží moc na tom, jestli to byla drobná nebo velká pomoc. Důležité je, že se tolik lidí přidalo. Tolika lidem záleželo a záleží na tom, aby byli Ukrajinci prchající před nespravedlivým konfliktem v bezpečí. Právě tito lidé dělají svět lepší. Děkujeme 👏🧡
