Česká republika zavedla jako jedna z prvních zemí na světě povinnou výuku finanční gramotnosti na školách. Na základkách v roce 2013, na středních školách dokonce ještě o čtyři roky dříve. Nebudeme vám však nic nalhávat: tu největší práci v zasvěcování dítěte do finančního světa musí odvést rodiče. Začíná se totiž brzo a dítě si ponese do života vztah k penězům, který uvidí u táty a mámy.
Umí mluvit? Tak už je čas!
Nevadí, že dítě ještě ani neumí počítat. Vztah k penězům vnímá s každým vaším společným nákupem. Proto i předškoláka můžete zapojit do rozhodování o domácím rozpočtu. Nemusí zrovna rozhodnout, že utratíte za výlet do Legolandu, úplně stačí, když vám pomůže sestavovat nákupní seznam. Společně potom porovnáte, jestli vám vystačí množství peněz, které jste si na nákup vyhradili.
Jaký otec takový syn
Asi už jste zaznamenali, že vás dítě v chování kopíruje. Ve vztahu k penězům to není jinak. Pokud často podléháte impulzivním nákupům, vaše kopie si toho nepochybně všimne a bude to v životě napodobovat. Zamyslete se proto, jak s financemi hospodaříte a jestli byste se sami neměli trochu finančně dovzdělat. Už kvůli tomu malému pozorovateli by to určitě stálo za to.
Kapesné spíš menší
Díky kapesnému se dítě může skvěle naučit, jak zacházet s penězi. Obvykle s ním rodiče začínají s nástupem do první třídy. Na začátku se domluvte, jak bude vyplácení probíhat. Který den, jak často a jakou částku. A poctivě to dodržujte. Pravidelnost naučí malého šetřílka, že s určitým obnosem si prostě musí vystačit určitou dobu.
Výše kapesného je nesmírně individuální, záleží na věku dítěte, finanční situaci rodiny, i místě, kde žijete. Podle výzkumu České bankovní asociace (ČBA) z roku 2021 rodiče dávají v průměru dětem 250 Kč měsíčně. Začínají většinou na stokoruně, s věkem se částka zvyšuje. V každém případě by částka neměla být moc vysoká, aby se dítě naučilo šetřit a vědělo, že většinu věcí si nemůže pořídit hned.
Snažte se neovlivňovat, za co dítě své kapesné utratí. I kdyby to mělo být za hlouposti (viděno vašima očima). V tuto chvíli to jsou jejich peníze, o kterých se musí naučit samy rozhodovat. Podle zmíněného průzkumu ČBA si děti nejčastěji kupují drobnosti a sladkosti (58 %), ve 12 % volí kosmetiku a 11 % kapesného se promění v nové počítačové hry nebo jejich vylepšení.
3 sklenice jako u babičky
I když dítěti do rozhodování nebudete mluvit, rozhodně ho povzbuzujte, aby nad penězi přemýšlelo. Můžete ho třeba seznámit s “metodou tří zavařovacích sklenic”. Tu prosazuje Ron Lieber, americký autor bestselleru The Opposite of Spoiled, knihy o finančním vzdělávání dětí. Není to nic jiného než metoda, kterou používaly už naše babičky, když si střádaly peníze do hrnečků, kdy každý hrnek měl specifický účel. Do první sklenice se štítkem “výdaje” si děti budou dávat peníze na každodenní potřeby, tam by mělo být až 80 % všech jejich financí. Do druhé s názvem “spoření” poputují finance na vysněný cíl a do třetí označené jako “pomoc druhým” půjdou koruny, které pomůžou lidem v tíživé životní situaci.
Výchovu ke štědrosti Ron Lieber ve svých textech zdůrazňuje velmi často. Je to podle něj vlastnost, kterou bychom měli všichni sdílet a doufáme, že ji vtiskneme dětem na celé oběžné dráze. Podle Rona Liebera na charitu nejsou děti nikdy moc malé a rodiče by je měli povzbuzovat, aby si sami našly, komu chtějí své peníze věnovat.
Ukazujte, co za penězi stojí
Pokud máte možnost, vezměte juniora s sebou někdy do práce a ukažte mu, co musíte odvést, abyste dostali výplatu. Se staršími dětmi se můžete domluvit na speciálních bonusech ke kapesnému. Nabídněte jim, že když odvedou práci navíc, můžou si něco přivydělat. Neplaťte jim však za dobré známky, ani za běžnou práci v domácnosti. Jak upozorňuje Ron Lieber, vynášet koš a vyklidit myčku by každý v domácnosti měl proto, že je to potřeba. Ne proto, že za to dostane peníze. Premii si ale určitě vaše dcera či syn zaslouží, třeba když všem členům rodiny vyčistí boty.
Lepší špatné auto než celý dům
Ron Lieber by dětem vůbec nechal ve financích větší rozhodovací pravomoci, než se většina rodičů odvažuje. Třeba 9 nebo 10 letým dětem by dal klidně několik set dolarů, aby si za ně během roku kupovaly oblečení. Když jim dojdou, budou se s tím muset popasovat. “Finanční zodpovědnost můžete od dětí vyžadovat už opravdu v nízkém věku, zvládnou to,” ujišťuje opatrné rodiče. Podle něj můžeme svým potomkům nejvíc uškodit, když je chráníme před finančními rozhodnutími. Třeba když teenagerovi koupíme auto, aniž bychom ho nechali s námi vyjednávat, promarníme příležitost k cenné lekci. “Raději nechte dítě hloupě utrácet za ojeté auto v 17 než hloupě utrácet za dům ve 30,” dodává.
