Čti a sleduj. Máš jedinečnou možnost přečíst si unikátní úryvek z Kapitánova lodního deníku. A to z doby, než přistál na Zemi.

3. dne souhvězdí kozoroha viditelného ze severní strany planety Kalahary IV.

Motto pro dnešní den: Dělej pomalu

Dnešek je den jako vymalovaný. Sluneční paprsky k nám dopadají ve zvlášť vymazleném úhlu, takže všechny naše lodě vrhají stíny jako ta vesmírná zvířata, která už dávno vyhynula. Jak se jen jmenují? Sešlo se nás tu tolik, u hvězdy ve stádiu Bílého trpaslíka. Já a moje oprýskaná kocábka máme dohlédnout na doplnění zásob intergalaktické výpravy. Těším se, až budu Nikovi, kterého jsem čtvrt galaktického roku neviděl, vyprávět, jak jsem si zasurfoval na Nově 5. Měl by tam taky vyrazit.

4. dne souhvězdí kozoroha viditelného ze severní strany planety Kalahary IV.

Motto pro dnešní den: Nikdy nevíš

Dneska už se snad nedá věřit nikomu. A už vůbec ne předpovědi počasí. Elektromagnetickou bouři předpovídali až na pozítří, ale dorazila zrovna ve chvíli, kdy jsme nakládali suroviny. Řídící důstojníky na tyhle situace školí a já jsem na těch workshopech strávil doopravdy hodně času, ale stejně. Když to přijde, je to pecka. Ne, je to hell. Rozkázal jsem všem nastartovat záložní moduly a rychle odletět a sám jsem se připravoval na konec. Vzpomněl jsem si na ty řeči o tunelu, na konci je to prý bezva. Trochu jsem se na to těšil, ale tělo, to asi jede na automatického pilota. Prostě jsem na poslední chvíli sedl do té své kocábky a zmáčkl tlačítko poslední záchrany. Děj se vůle vesmírná.


2. září 2019

Motto pro dnešní den: Všechno je jinak

Probudil jsem se zrovna ve chvíli, kdy jsem tu planetu mohl vidět zblízka. Překvapilo mě, jak je souměrná. A taky jak je modrozelená. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Hned jsem si říkal, jak dobrá planeta to je. Na druhou stranu trochu toho existenčního strachu jsem přece jen zažil, takže jsem byl zpocený jako dveře od Augiášova chléva. První úkol na neznámé planetě tak byl vyhledat očistu. A našel jsem ji. To byla taková lahoda. K tomu jsem na tom rajském místě potkal dvě humanoidní bytosti. Jedna z nich na mě významně mrkala a na podivném přístroji zablikalo 150,-. Naštěstí jsem věděl, co a jak. Ukázal jsem svoje spodky s Twistem, které to za mě vyřešily. Myslím, že to byl začátek krásného přátelství. Jak říkám, ocitl jsem se na dobré planetě. Tady si budu žít po svém.