Nemá ráda pojem work life balance, protože naznačuje rovnovážnou situaci a Dominika Špačková ještě nepotkala podnikající ženu s dětmi, která by byla delší dobu v klidu. “Vždyť v mateřství se neustále dějí nějaké změny,” říká Dominika Špačková, zakladatelka webu Maminkatelky, na kterém ženám radí, jak podnikat. Rukama jí prošly stovky žen a desítky mužů.

Proč se soustředíte na ženy podnikatelky?

Rodičovství přeskládá všechno včetně vydělávání peněz. V České republice je stále ještě hodně obvkylé, že žena je s dětmi doma a na rodinu vydělává muž. Osobně nepodceňuju peníze a taková situace nahrává toxickým scénářům. Žena je na muži existenčně závislá, takže když ve vztahu něco nefunguje, dostává se do finanční pasti. Mít možnost si na mateřské důstojně přivydělat prací, která ženy baví, jim dává jistou nezávislost, ale taky sebevědomí, které se pak promítá do vztahu.

Víte, kolik matek u nás podniká?

Nikdo to nesleduje. Neví se, kolik žen skutečně podniká a kolik jich má živnostenský list jen proto, aby na něj mohl fakturovat jejich partner. Ví se ale, že za poslední 3 roky přibylo 30 000 podnikatelek, ale jen necelých 3 000 mužů podnikatelů.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Máme tu generaci, která chodila do školy až po pádu komunismu a ve škole slyšela, že může všechno. Jenže najednou narazí v práci na kariérní strop, protože jim zaměstnavatelé říkají “nemůžeme tě povýšit, budeš mít dítě”. A tak je řešením podnikání. A pak jsou tu ještě další dvě skupiny žen – ženy nad padesát a holky čerstvě po vysoké.

Co je důležité pro začátek matek podnikatelek?

Aby si rozmyslely, co opravdu chtějí. Jestli si chtějí jen přivydělat, nebo rozjet podnikání naplno. Přístupy v obou případech se totiž hodně liší. Druhou radou je, aby si zajistily kvalitní hlídání. Nejde si říkat “já to budu nějak zvládat, až dám děti spát”. To se dá vydržet tři měsíce. Po půl roce je žena zoufalá, hysterická a na pokraji zhroucení. Ženám pak radím pracovat ve  4hodinových blocích 3x týdně. Dítě by mělo být ideálně aspoň 1 kilometr pryč, aby ženu nic nerušilo a měla na svoji práci skutečný klid.

Existují ideální typy na podnikání?

Nejraději pracuji s lidmi, kteří se jen potřebují uživit a vydělat si na hypotéku, protože ty z podnikatelského hlediska dělají nejracionálnější kroky, které jsou třeba. Znám řadu podnikatelek, které by mohly být úspěšné, ale protože nemají ten „mus“, neudělají některé kroky, aby jim podnikání rostlo, a jsou pak řadu let na takovém pomezí, že jim podnikání vydělává pár tisíc měsíčně. Nejlepší je ještě během práce našetřit finanční rezervu a podnikání rozjíždět při zkráceném úvazku. Jenže to chce velkou disciplínu a odhodlání.

Jak matkám podnikatelkám pomáháte?

Poskytuju jim individuální poradenství nebo členství v kurzech, které obsahují stovky videí s mými přednáškami na různá témata. Ženám pomáhám se vším – radím jim, v čem podnikat, jak si nacenit svoji práci, jak na marketing a podobně.

Pro koho se podnikání nehodí?

Pro ženy, které se nechtějí učit věci, které s podnikáním souvisí. A taky pro pasivní povahy. Podnikatelka musí být aktivní.

Dost často si matky otevírají mateřská centra. S tím taky pomáháte?

To není byznys, ale charita. Když chce někdo otevřít mateřské centrum, vždycky se ptám, jestli má milion korun, o který může přijít. Když si ale někdo nemůže pomoct a myslí, že to zvládne, radím rozjet centrum v malém. Nejprve si někde pronajmout místnost a v ní poskytovat služby mateřského centra. Když to funguje rok, spíš dva, lze se rozšířit dál.

Co pro vás znamená úspěšná matka podnikatelka?

Protože pro maminkatelky je často důležitější životní styl než hromada peněz, představuji si matku podnikatelku jako ženu, která pracuje méně než 20 hodin týdně a vyplácí si 50 000 korun čistého.

Jak jste vlastně rozběhla Maminkatelky?

Zkoušela jsem dělat Klub maminkatelky, kde jsme se měly setkávat jednou za měsíc. A to moc nefungovalo, protože matky se nesetkávají jednou za měsíc. Děti onemocní, kvůli zoubkům se nespí a už se plány mění. Díky tomu jsem pochopila, že matky to nemají o dost jinak, ale naprosto jinak. Myslela jsem si, že se sejdeme na nějakém místě, zavládne pohodička, maminky si zaplatí hlídání, ale stejně to šlo tak špatně, že se přihlásilo 15 žen a z nich dorazilo 7. Když byl mé dceři Aničce zhruba rok, vytvořila jsem první kurz, ve kterém jsem shrnovala zkušenosti členek z Klubu a  své vlastní. Považuji ho za svůj masterpiece – kurz jsem učila téměř čtyři roky, měsíc co měsíc naživo. Na každém běhu jsem měla 10 až 15 účastnic, tedy mými kurzy prošlo opravdu hodně lidí. Z kurzů naživo jste přešla na on-line kurzy.

Proč?

Onemocněla jsem a živé kurzy už nešlo fyzicky dlouhodobě zvládat. Měla jsem problémy se štítnou žlázou a nedokázala jsem ujít 50 metrů. Několik měsíců jsem měla fyzicky problém dojít na záchod. Proto jsem přešla k on-line kurzům. To byla jediná možnost, jak byznys někam dál posunout, navíc je tento přístup i přívětivější ke klientkám. Nemají čas někam jezdit, je to náročné. Když už někam jedou, tak ne na kurz o podnikání při dětech, ale je pro ně strategičtější jet na nějaké setkání lidí, kteří jsou jejich cílová skupina a tam se prezentují.

Vy sama jste se po porodu ihned vrhla zpátky do práce?

Ne. S partnerem jsme si dlouhou dobu po narození Aničky obrušovali hrany, a to znovu od začátku. Partner totiž zcela nevědomě očekával, že já se budu po porodu chovat klasicky tak, jak by se matky podle představ společnosti chovat měly. Tedy jako žena, která se s dítětem postará o celou domácnost, protože je doma a patří to k tomu. Klasická práce půjde stranou. Mnohokrát jsme na toto téma vedli diskuzi a partner přiznal, že tuto představu měl zcela nevědomě. S tímto se setkávám u podnikajících žen často, jejich partneři očekávají po porodu změnu v chování. Je to opravdu velmi obvyklé a jedinou metodiku, kterou bych v takových situacích doporučila, je, že partnerovi ukážete finanční výsledky. Když jsem čtvrtý rok po sobě zdvojnásobila obrat, tak se mému muži zalesklo v očích a říkal, jak mě obdivuje. Já mu na to řekla „už chápeš, proč potřebuji klid?“ a on „uděláme vše, abys klid měla".

Řešíte s partnerem ještě nějaké komplikace v rámci domácnosti?

Naše domácnost může při prvním pohledu působit chaoticky. Mému partnerovi zjistili ve 35 letech diagnózu ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity) a mně ve 33 letech ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Obě tyto diagnózy se projevují v našich každodenních činnostech. Například si v sobotu ráno v 10 hodin řekneme, že vysajeme obývací pokoj. Přichází 17. hodina odpoledne a obývák stále nevyluxovaný. Partner totiž při vysávání najde kostku lega, tak ho napadne jít hledat krabici do sklepa. Jenže pak najednou začne vyklízet sklep. Při úklidu najde nějaké oblečení, tak ho jde vyprat. Proto ani v pět v podvečer není vyluxováno, a když to tak máte každý víkend a každý den, je to velmi náročné. Já vedle něho mám ADHD a osobně mám problém, abych něco sama dokončila. Dokáži velmi jednoduše na něco zapomenout. Soužití tedy začalo být velmi složité zvlášť po narození Aničky, protože s příchodem dítěte potřebujete řešit tisíce dalších malých věcí. Museli jsme nastavit zcela nové procesy, abychom fungovali.

Jak takové nastavování procesů probíhalo?

Na začátku jsme si potřebovali vyjasnit, jak si soužití představujeme a jak by mělo vypadat. Jedním z řešení bylo najmout si paní, která u nás 2x týdně uklidí. Ani jeden z nás tyto činnosti nemůžeme dělat, protože nás mentálně vyčerpávají. A jelikož to o sobě víme, tak jsem se rozhodla, že se naučím vydělávat peníze a zaplatím někomu, kdo všechny tyto domácí činnosti udělá za mě. Ta osoba dostane zaplaceno, dělá, co baví ji v teple domova, a všichni jsme spokojeni. Směřuji k tomu, že jednou chci mít hospodyni, která u nás bude dělat alespoň 5 hodin denně. Není to proto, že bych byla líná, ale budu pak moci dělat činnosti, které mě baví a jsou pro mě i finančně výhodnější. Navíc člověk má omezené množství energie, tak je dobré ji investovat do toho, do čeho opravdu chce.