V Twistu říkáme, že je doba dynamická. Na začátku roku 2022 by nikdo nečekal, že se tohle rčení bude letoška týkat ještě víc než doby covidové. Jak dynamický rok 2022 prožíval zakladatel Twista? Zeptali jsme se ho na to v listopadu, měsíci, který je v Twistu věnován mužům.

Pojďme rovnou začít horkým bramborem. Letos jsi v českém tisku způsobil rozruch, citoval tě dokonce časopis Respekt a to takto: „Nejsem z toho v háji, nemám deprese ani výčitky. Ano, vypařila se mi jistota finančního zabezpečení, ale jsem poměrně nákladově nenáročný. A taky věřím, že se to ještě může změnit výrazně k lepšímu, řekl podnikatel Michal Šmída poté, co akcie australské společnosti Zip Co, které si loni vzal místo peněz při dvou a půl miliardovém prodeji svého startupu Twisto, spadly ze sedmi australských dolarů na 70 centů a on tak rázem přišel o cca 90 procent svého jmění.“ Taková vyjádření se v českých médií nevidí běžně. Gratuluju k upřímnosti! Vidíš to takhle stále?

Tohle jsem řekl ještě před tím, než jsem načerpal hypotéku. (Smích) Ale vážně, před exitem Twista jsem žil s docela malou výplatou. Jsem zvyklý mít nízké náklady, takže to pro mě není nějaká velká změna. Nepotřebuju si kupovat drahé auto ani se jinak materiálně obohacovat. Mě spíš baví ta cesta, dělat něco smysluplného. To je pro mě důležitější než mít nějakou částku na účtě.

I když je pravda, že když jsme prodávali Twisto, měl jsem dobrý pocit, že jsou moje děti zabezpečené a že vlastně můžu teoreticky dělat i úplně jiné věci než finance. Ale pak si člověk věci zvaliduje a řekne si, že peníze ho stejně neudělají šťastnějším. To zná každý. Jsme hrozně adaptabilní, umíme žít s hrozně velkým obnosem peněz, ale taky se umíme velmi rychle adaptovat na to, že peněz tolik není. Všechno to je jenom o tom, jak si to nastavíš v hlavě. A ideálně nemít nějaké fixní závazky. Věřím, že peníze dokážu vydělat, a mám stále chuť pracovat dál. Vlastně si ani nedovedu představit nepracovat.

Mne vždycky uklidní, když mám nějaký plán B, případně C…

Jsem optimista a mám kolem sebe lidi, o které se můžu opřít. Společně vytváříme plán a reagujeme na novou realitu, co se děje okolo nás. A upřímně, uplynulý rok nám nedal ani šanci na nic jiného. Bavíme se spolu uprostřed listopadu 22, přesně před rokem, skoro na hodinu přesně, jsme podepisovali smlouvu se Zipem a kdyby ses mne zeptala, kde budeme za rok, současnou realitu bych si nedokázal představit. Ať už je to makroekonomika, inflace, Ukrajina, Rusko. Že firmy jako Zip, Klarna, Stripe, Meta budou mít akcie o 50 až 90 procent níž než před rokem, na to se fakt nemůžeš naplánovat. To je prostě takový šok systému, že jsem spíš k těm věcem reaktivní a snažím se to vymyslet v daný moment.

Chápu a k tomu uplynulému roku můžu jen dodat, že máš svatou pravdu. Ale ještě k tomu optimismu, dá se na něm pracovat? Myslím, naučit se ho?

Samozřejmě nejsem vždycky stoprocentně pozitivní. Zažil jsem momenty, které nebyly příjemné. Cítil jsem se podobně, jako když člověk skoro nabourá autem. Tělem projede adrenalin a úplně se zlehčí nohy. Takhle prožívám momenty, které jsou pro mne šokové, a pár jsem jich samozřejmě zažil. Vybavuji si třeba páteční hovory, kdy mi byznys partneři sdělovali, že všechno je úplně jinak, než jsem počítal. Ale to pomine docela rychle a jsem fakt optimista a věřím, že to, co děláme, děláme správně. V Twistu se nám podařilo vybudovat silný tým, o který se můžu opřít, a i díky němu nemusím být ve stresu. Jsem si jistý, že to společně zvládneme. Prošli jsme si covidem, prodejem Twista, poslední dobou, kdy je naše cesta poměrně klikatá. Stále cítím komfort, že v tom nejsem sám. A to je taky zdroj mého optimismu.

Kdysi jsi mi řekl, že odejít z londýnské banky a zakládat Twisto bylo tak trochu bláznivé. Myslíš si to pořád?

S odstupem času asi ne, protože podle mě člověk musí zkoušet nové věci. Byl jsem vlastně mladej. Začal jsem pracovat, když mi bylo nějakých 21, 22 let, hned po vysoké škole. Z banky jsem odcházel, když mi bylo nějakých 26, moc dlouho jsem tam nepobyl. Podle mě by bylo spíš bláznovstvím zůstat na jednom místě a být v komfortní zóně v nějakém zaměstnání. Takže bych to možná dneska otočil a řekl, že by bylo bláznovství tam zůstat a plácat se po ramenou, jak úspěšnou kariéru mám.

To mi připomíná, že spousta lidí dokonce odvozuje svoji identitu od svého pracovního postavení v nějaké firmě. Vybudovat vlastní podnik, to je cesta z opačného konce.

To je samozřejmě i můj příběh. Já vlastně ani nerozlišuji mezi prací v Twistu a rodinou, to je pořád jedna linie. I po tom, co jsme Twisto prodali. Sice vlastním nějaké malé procento v Zipu, ale nerozlišuju mezi Twistem a osobním životem. A než se mi narodily děti, byla to moje hlavní priorita. A pořád je, pokud jde o moji časovou investici. Na druhou stranu kvůli covidu jsem trávil hodně času s dětmi doma a bylo to v něčem hodně fajn.

Ještě před covidem mě fascinovalo, že jsi byl vždycky první a poslední v práci. Je to pro tebe něco přirozeného, nebo jde o promyšlenou strategii jít příkladem?

Mě v tomto vycepovala ta banka. Asi je to zlozvyk, protože pak to nutí lidi být v práci třeba delší dobu, než by měli být. A dneska už to tak ani nemám, můj rozvrh je trošku jiný, protože komunikuju napříč časovými zónami. Většinou tedy odcházím z práce v pět odpoledne, pak jsem dvě hodiny s dětmi, najím se a pak mám ještě cally. Když si na to vysedávání v kanclu vzpomenu, přijde mi, že to byl v nějaké míře workoholismus, ve kterém občas ani nemusela být ta efektivita.

A máš nějaké tipy na to, jak být efektivní?

Zkusím, jo. (smích) Necítím se úplně jako ten nejpovolanější, ale něco jsem se přece jenom naučil. Podle mě součástí efektivity je focus. A mně se často stávalo, že jsem neměl focus a prostě jsem to vyseděl. Takže myslím, že když si všimneš, že ten focus nemáš, je dobré změnit prostředí a teprve pak se k práci zase vrátit. Je to mnohem lepší, než 4 hodiny někde sedět a udělat polovinu práce. Zároveň se ale jako efektivní osoba moc necítím. Většinou dělám několik věcí najednou. A myslím, že je dělám rychle, což nebývá vždycky to nejlepší. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mne případně usměrní.

Když jsi zmínil, že jsi přemýšlel o změně oboru, proč sis vybral právě finance? Ovlivnila tě tvoje rodina a zázemí?

Mě baví komunikace a vymýšlet nové věci. To, že jsem skončil u financí, byla spíš souhra okolností. Impulsem asi bylo, že jsem bydlel v Londýně, kde jsou finance velkou částí ekonomiky. Finance jsem studoval, protože je to poměrně široký obor, ze kterého lze dělat vlastně cokoli. Ale když jsem vstupoval do financí, byl jsem vcelku úzce zaměřený na to vydělat rychle nějaké peníze a finance byly oborem, kde to šlo. Když se ale dívám na Twisto, které samozřejmě s penězi taky souvisí, nevnímám ho primárně jako součást finančního sektoru, ale jako službu, která lidem pomáhá. Ani sebe nedefinuju jako podnikatele ve financích. Ani moje budoucnost nemusí nutně ležet ve financích. Spíš mi jde o ten produkt a lidi, se kterými ho budu dělat.

Co ses v Twistu naučil?

Důležitost lidí kolem mne. Lidí, kteří dokážou vytvořit další silné buňky kolem sebe. Pro mne je poučení, že těch klíčových 5 lidí musí být sladěno na kultuře, hodnotách, na DNA té firmy. Pro mne je důležité investovat do DNA té firmy. Ta kulturní složka, která přichází od těch klíčových lidí a kteří ji posouvají dál do firmy mezi těch dalších 200 lidí, je velmi důležitá. To je něco, co jsem na začátku vůbec netušil. A teď si za tím stojím. Mohli bychom mít stokrát nejlepší produkt, ale kdybychom měli silně hierarchickou kulturu, která není transparentní a s lidmi nekomunikuje, bylo by to k ničemu. Myslím, že máme extrémní štěstí na lidi, kteří s námi drží a vydrželi všechny ty turbulence posledních let. V Twistu máme spoustu lidí, kteří táhnou ten vůz místo toho, aby se jen vezli. Přitom když se koukám na firmy kolem nás, bývá to dost často naopak. Spousta lidí se veze a jen pár lidí táhne ten vůz dál.

Jak dlouho trvalo, než jsi k tomu dospěl?

Za bod zlomu považuji covid, kdy jsme si řekli, že jdeme spolu a bojujeme.

Na druhou stranu Twisto začínalo jako parta kamarádů a možná ta kultura souvisí i s tou inovací, nadšením změnit zažité pořádky.

Je pravda, že jádro, které s námi začalo, je s námi pořád. Případně ti, kteří odešli, jsou s námi pořád v kontaktu. Samozřejmě ale té kultuře nahrává i počet lidí. Otázka je, jak by se nám to podařilo, kdyby nás bylo pětkrát víc. Na to dneska nemám odpověď.

A co ses ještě v Twistu naučil, nebo s čím jsi nepočítal?

S časem. Když se podíváš kolem, třeba na Klarnu, Revolut, všechny velké firmy, nikdo z nich nedosáhl úspěchu přes noc. Anebo i když udělali, zbyla teď po nich kaluž krve, viz krypto dneska. Udělat něco pořádně trvá dlouho. My jsme se hledali dlouho. A to je pro mne poučení, že na další věc musím být připraven investovat deset let svého života. A když nemám na to investovat do toho deset let, nemá ani smysl začínat.

A Twisto mělo být úspěšnější rychleji?

Původně jsem počítal tak s pěti lety. Na druhou stranu, když jsme začínali, bylo to Twisto, kdo u nás definoval náš segment. Slovo fintech bylo nové, služby BNPL vlastně neexistovaly a teprve teď jsou na výsluní. Trvalo to prostě těch deset let, prošli jsme si cyklem. Během covidu to byl boom, teď zase ne. A teď přijde velký test, kdo přežije dalších deset let, a my si budeme muset obhájit naši pozici toho, kdo definuje nový standard ve financích. Takže nás čeká ještě další dekáda.

Twisto je dneska synonymum pro odložené platby v Česku. Jediná naše nevýhoda je, že jsme začali v Česku, a ne v Německu, Británii nebo Austrálii. Byli jsme v malém rybníku a chtěli jsme udělat velkou show a na tu si kvůli tomu budeme muset ještě chvilku počkat.

Vzkazuješ tedy všem začínajícím podnikatelkám a podnikatelům, že desetimilionový trh nestačí?

Úplně ne. Ani ten polský nestačí a ten je navíc ještě těžký. Počet lidí ale taky vždy není to nejdůležitější, jde i o kontext. Klarna ve Švédsku začala v kontextu kultury placení na fakturu a v rozvinutější e-commerce. My jsme si museli prorazit tu cestu jako ledoborec. A pro nás to byla dlouhá cesta. Říkat, že Česko je špatný na start, není úplně pravda, ale je třeba myslet na to, že Češi jsou vcelku konzervativní.

Když mluvíš o konzervatismu, zajímá mě, co si myslíš o rovnoprávnosti a roli mužů a žen ve světě v posledních deseti let? Přece jen nedávno jsme oslavili den mužů, v Twistu jsme si v březnu připomínali i den žen. Osobně vnímám, že je tohle téma mnohem víc přítomno a obecně se řeší.

U nás v Twistu to vůbec nevnímám jako problém. Dvojka ve firmě je u nás žena, Renata Salata, a jsem za to velmi rád. Já do této debaty přicházím s tím, že jsme si všichni rovni. Nemám moc rád ten postoj, že někomu musíme pomoct a zachránit ho. Na druhou stranu v Česku mnohem víc než v západní Evropě vnímám konvence, co znamená být úspěšný v práci, kdo se stará o děti, a tak dále. Přitom právě v západní Evropě ženy běžně chodí mnohem dřív do práce než v Česku, ale taky je tam proto samozřejmě vytvořena infrastruktura. Tady jsou jesle v podstatě nedostupné a za hodně peněz, takže se to ani nevyplatí chodit do práce. To je něco, co se musí fundamentálně změnit v naší ekonomice i v naší společnosti.