“Jste gayové a máte dvě dcery. Jak je to možné?” Na tuhle otázku jsou David a Michal Vaníčkovi zvyklí už od května 2016. A právě tahle otázka stála na počátku jejich osvěty a dneska už i internetové kariéry. Jejich Youtube kanál a Instagram o výchově dvou malých dcer mají přes 200 tisíc odběratelů. Při jejich sledování je docela jasné, proč jsou videa Dvou tátů tak populární. Ukazují život takové normální rodinky (ač na první pohled vypadá exoticky) včetně starostí, nezdarů i sympatického špičkování mezi dvěma hlavními aktéry. Ostatně to David a Michal neodložili ani před zapnutým diktafonem.
Jste profesionálními influencery, což je slovo, které ještě před pár lety vlastně neexistovalo. Plánovali jste to takhle od začátku, kdy jste o dětech začali přemýšlet? Na vašem kanálu je vidět záznam z cesty do Spojených států, kde vám náhradní matka dcerky porodila, a další videa z jejich raného života.
David: To určitě ne. Ano, máme videozáznamy, ale ne proto, že jsme je chtěli veřejně prezentovat. Spíš jsme to měli naopak. Ještě před porodem našich holčiček jsme si promazali naše Facebook profily, aby tam zůstali jen nám opravdu blízcí lidé. Dělali jsme všechno proto, abychom si naše soukromí co nejvíc střežili. Ty záznamy jsme pořizovali pro naše soukromé účely, udělali jsme z nich privátní film, který vidělo opravdu jen pár našich blízkých. A taky jsme to vše točili pro naše holčičky samozřejmě. Aby si to nemusely představovat, až jim o tom budeme vyprávět.
Michal: Na druhou stranu, jsme oba novináři, takže jsme si uvědomovali, že náš příběh může být mediálně atraktivní. Říká se tomu HLP.
David: To je novinářská zkratka pro “hluboký lidský příběh”. A je pravda, že nás oslovovala spousta médií, abychom v nich náš příběh prezentovali. Poprvé jsme na to kývli, když bylo holkám osm měsíců a už poněkolikáté nás oslovil dramaturg pořadu Lucie Výborné na Radiožurnálu. Přišlo nám to jako důstojný prostor. Pak jsme byli překvapeni, kolik pozitivních reakcí jsme dostali. Tak nás napadlo udělat o tomto tématu osvětu.
Dneska mi váš Youtube kanál i Instagram připadají hlavně o rodičovství jako takovém.
David: Youtube jsme založili proto, že jsme narazili na limity Instagramu. Tam na otázku, jak může mít gay pár 2 děti, prostě nemůžete pořádně odpovědět. Proto jsme na Youtube udělali vysvětlující videa, ve kterých jsme podrobně popsali náš příběh. Další obsah se pak nabaloval, až se to takhle rozrostlo.
Michal: Naším hlavním záměrem bylo ukázat, že se s našimi dětmi neděje nic špatného a že jsme úplně normální rodina. Ale nechtěli jsme se nechat sledovat dokumentárním štábem České televize kontinuálně 5 let, to by nám až příliš narušilo soukromí. Chtěli jsme, aby ty výstupy prošly našima rukama.
David: Lidi nám píšou, že sdílíme úplně všechno, ale ve finále jde o 2 minuty z celého dne. My si pečlivě vybíráme, co sdílíme, zvlášť když teď máme na Instagramu 150 tisíc followerů. A nejen kvůli soukromí dětí, ale i kvůli našemu času. Nejednou se nám stalo, že jsme postovali fotku, jak si holčičky dávají nějakou svačinku, a ozvalo se nám třeba 50 lidí, že to jídlo je nezdravé z toho a toho důvodu. Čím víc lidí nás sleduje, tím víc jsme opatrní, pokud jde o informace o dětech. Zároveň ale máme pravidla, že nic nepřibarvujeme a nic netajíme. Jen prostě někdy nechceme být úplně detailní.
Michal: Na druhou stranu si uvědomujeme, že náš Youtube kanál není trvalou věcí a že jednoho dne může přijít okamžik, kdy nám to přestane dávat smysl. Za 2 roky můžeme klidně dělat něco jiného.
Skloubit práci s rodinou je tématem všech rodičů. Lidé s dětmi dost často mění kariéru, a to je vlastně i váš případ. Oba dva jste byli novináři, teď jste na volné noze. Jak se to stalo?
Michal: (se směje) Já ještě pobírám rodičovský příspěvek. Ale nedokážu si představit, že bych se vrátil zpátky do práce na pozici zástupce šéfredaktora webu pro ženy.
David: Na začátku jsme to měli rozdělené. Michal se primárně staral o holčičky a já chodil do práce. Teď se to hodně přelívá.
Michal: Původně, když ještě David chodil do práce, jsme to dělali tak, že jsme nejdřív uspali děti a teprve pak začali natáčet videa. To bylo tak mezi jedenáctou a půlnocí. A pak je šel David ještě postříhat. Postupně jsme se dostali do fáze, kdy nám nezbýval čas na pravidelnou práci a museli jsme se rozhodnout.
David: Dostalo se to do fáze, kdy ta masa lidí vyžadovala už opravdu hodně času, klidně 5 i 7 hodin denně. Stalo se to živou věcí, která potřebovala naši péči. Nestačí jen vydat příspěvek, ale vaši followeři vám píšou a vy s nimi musíte komunikovat. Rozhodovali jsme se, jestli to budeme dělat na full time, a nebo to omezíme úplně.
Michal: Shodli jsme se na tom, že teď je doba, která tomu přeje, a že to už nemusí nikdy přijít znovu. Měli jsme našetřené nějaké peníze a David podal výpověď.
David: Rozhodování taky pomohlo, že jsem dostal velkou zakázku na mediální školení zaměstnanců, což taky dělám.
Michal: Tím, že jsme si uvolnili ruce, se to opravdu rozjelo. Dokonce jsme mohli začít přijímat pozvánky na besedy a konference, na které do té doby vůbec nebyl čas. Letos jsme se rozhodli, že každý měsíc pojedeme na nějakou takovou akci, což je mimochodem většinou půldenní záležitost bez nároku na honorář. Ale je to pro nás důležité, protože je to další způsob, jak naše téma dostat lidem ještě blíž.
Máte dneska vlastně takový rodinný byznys…
David: A hlavně si svůj čas řídíme sami a můžeme se věnovat holčičkám, kdy je třeba. V práci mi vadilo, že byl můj čas závislý na práci ostatních lidí. A vlastně to byl i důvod, proč jsem odešel. Já svoji práci zvládl za dvě a půl hodiny, ale musel jsem čekat pět hodin na někoho jiného, abych to mohl celé dokončit. Navíc mám za sebou 15 let v médiích, v prostředí aktuálního zpravodajství a bylo načase jít dál. Nedávno jsme vlastním nákladem vydali knihu Dva tátové a zvědavá holka, založili stránky s e-shopem, kde ji prodáváme ještě s dalšími věcmi, a právě vyvíjíme společenskou hru pro děti.
Michal: A pořád se učíme balancovat, aby toho nebylo moc, abychom si nelezli na nervy. Za běhu řešíme, co je třeba konkrétně změnit, když nás něco unavuje a něco nás netěší.
Va vašich videích ukazujete takový normální život rodiny s malými dětmi. Máte nějaké tipy, rady nebo rutiny, které se vám osvědčily?
Michal: Já myslím, že my sami bychom potřebovali nějaký koučink pro time management. Nemáme žádné rutiny. Každý den je jiný a máme program hodně dynamický, takže je těžké najít si pravidelně čas sám na sebe. Myslím, že hned na začátku našeho rodičovství nám dost pomohlo, že jsme si rozdělili role, já byl hlavně na rodičovské, staral se o děti a David nás živil. Dnes mám pravidelně úterý sám pro sebe, kdy doháním práci, ale taky stíhám chodit plavat. Jinak se doma střídáme s uspáváním a koupáním. A taky je podle mě skvělá věc, pokud to rozpočet dovoluje, pořídit si paní na týdenní úklid. Taky mi dost pomohl robotický vysavač, ale ten jsme si pořídili docela pozdě.
David: Protože kdybychom ten starý neměli komu dát, ty bys s ním vysával ještě dneska. Michal je ten typ, který by používal 50kilový vysavač, dokud se nerozpadne, přestože už je skoro nefunkční. Ale zase jak u čeho! Třeba u pračky, tam to brzdím zase já, protože pořád pere a je to teprve sedm let, co ji máme (smích.)
Michal: Tak to prostě mám, no. Dřív jsem uspal holky venku na procházce, pak je nechal spát na terase a rychle běžel vysát a uklidit a než jsem to udělal, už se zase probudily. Takhle robotický vysavač vyčistí podlahu, než se vrátím z procházky. Je to sice maličkost, ale šetří hodně času.
Máte spolupráci s několika firmami, Twisto patří mezi ně. Jak jste na sebe narazili?
Michal: Spolupracujeme pouze s firmami, jejichž produkty skutečně používáme. A původně jsme si říkali, že spolupráci s bankovními institucemi nebo kreditkami dělat nechceme, protože bychom nechtěli propagovat nástroje, kvůli kterým by se lidé mohli dostat do potíží. O Twistu jsme věděli, protože naše banka narozdíl od Twista nepodporovala Apple Pay v první vlně. Když se na nás Twisto obrátilo, chtěli jsme se ujistit, že je to aplikace, která se k zákazníkům chová fér. Nejdřív jsme Twisto používali na zkoušku a teď už více než tři čtvrtě roku spolupracujeme. I když už i moje banka umí Apple Pay, mobilem platím jen přes Twisto.
David: Já jsem maximálně spokojený s funkcí Snap. Pravidelně tak platím vyúčtování za telefon, zaplatil jsem už takhle taky složenky i pokutu. Jednou jsem zapomněl vyúčtování poslat včas, už mě dokonce operátor upomínal, tak jsem to vysnapoval a napsal na Twisto chat, že bych to potřeboval rychle zaplatit. Asi do dvou hodin bylo vyřízeno. To mě potěšilo.
Michal: (kroutí hlavou) Nechápu, že si David není schopný nastavit inkaso.
David: (směje se) Mně to ale vyhovuje takhle.
Ještě pro dokreslení situace. Rozhovor trval asi 75 minut. Rodina na něj přijela z plavání a Maruška a Adélka si během rozhovoru měly hrát v dětském koutku. Po 20 minutách se k nám ale Maruška přidala, za dalších 20 minut přišla i Adélka s obrázkem, který mezitím vytvořila. Dva tátové se tak střídavě starali: 2x byli s holčičkami na záchodě, nakoupili 3 lízátka, 1 pitíčko, pochválili obrázek, 3x vysvětlovali, za jak dlouho se půjde domů, 2x chlácholili, protože jedna z dcerek byla unavená, 1x vysvětlovali, že už sladkého bylo příliš, 1x převlékali, 1x šli do bankomatu a celou dobu jednu z dcerek chovali. Jednoduše takové normální rodinné dopoledne.
