Jak procestovat svět. Příběh Kryštofa z Cestology

Teď, nebo nikdy. Pravidlo Kryštofa Palety, 25letého autora Youtube kanálu a Instagram profilu Cestology, ho loni vystřelilo na cestu kolem světa. Teď je zpátky v Česku a má v zásobě spoustu tipů a rad, kam vyjet a jak ušetřit.

Máš spočítáno, kolik zemí jsi navštívil?

Netuším. Ale nemyslím, že jich bude moc. Mám za sebou mainstreamové klasiky, tedy jihovýchodní Asii, z těch méně známých třeba Arménii a kdysi jsem byl v Hondurasu. Ale počítat je nechci. Počet není důležitý.

Připadá mi vtipné, když Středoevropan mluví o jihovýchodní Asii jako o mainstreamové destinaci.

Teď je moderní jezdit do Asie. Lákají nás tam všichni influenceři, až to vypadá, že tam rozdávají domy na základě počtu followerů. Dělám si trochu legraci, na druhou stranu jde opravdu o hodně populární místo. A úplně to chápu. Je tam levně, když člověk nechce utrácet, nemusí. A pro nás mileniály, kteří neví, co se sebou, a chtějí si dělat jen to, co nás baví, je to hodně lákavé místo. Ostatně i pro mě to byla první destinace cesty kolem světa.

A ty by ses taky takhle kriticky popsal?

Teď už ne. Ale o tom možná později.

Dobře. Řekni mi, jak tě napadlo vyjet na cestu kolem světa?

Když jsem dodělal vysokou školu, měl jsem za sebou asi roční práci na svém Youtube kanálu. Po škole ale muselo nutně přijít rozhodnutí, co dál. Chvilku jsem dělal u filmu, ale nebylo to ono, chtěl jsem se pustit do něčeho vlastního. Tehdy jsem si řekl “teď, nebo nikdy”. O dlouhodobém cestování jsem si hodně četl, lákalo mě někam vyjet a nemít moc plánů. Takže jsem si koupil jednosměrnou letenku, vzal s sebou 50 tisíc korun a říkal si, že budu dělat, co mi přijde pod nos. Nejdřív jsem myslel, že to budou dva měsíce, pak čtyři, pak půl roku a nakonec jsem cestoval skoro celý rok. Když jsem vyrážel, měl jsem nějakou představu, ale ta se cestou úplně proměnila.

Co ti tedy přišlo pod nos?

Dva chlápci, kteří moje plány úplně proměnili. Prvního jsem potkal hned druhý den své cesty v Kambodži. Byl jsem na pláži a točil tam s dronem. Přišel ke mně nějaký muž a anglicky se se mnou začal bavit právě o dronu. Pak se mě zeptal, odkud jsem, a když jsem řekl, že z České republiky, pobaveně řekl, že je taky Čech. To bylo vtipné. Pracoval jako manažer v Číně. Nabídl mi, ať tam jedu učit angličtinu, až mi dojdou peníze. Když na to pak skutečně došlo, podcenil jsem víza a mohl jsem být v Číně jenom měsíc. Když jsem se o tom zmínil na Instagramu, ozval se mi Čech z Nového Zélandu, ať přijedu tam. Tak jsem jel.

Na začátku jsi měl v kapse 50 tisíc korun. Asi jsi od začátku počítal s tím, že si budeš po cestě vydělávat.

Jinak to nešlo. Dělal jsem různé práce, třeba v hotelu, na Zélandu jsem sbíral ovoce, na Srí Lance jsem dobrovolničil, za svůj čas jsem dostal stravu a ubytování. Pak už jsem si ale řekl, že mě takový způsob trávení času nikam dál neposouvá, a vymyslel jsem svoje náramky.  

Náramky?

Říkal jsem si, že zkusím udělat nějaký merch. Na Bali je taková vesnička, kde umí skvěle pracovat se stříbrem a vyrábí tam zboží pro firmy z celého světa. Já si tam nechal udělat náramky s větou “Ať se daří”, kterou se ve svých videích loučím. Pak jsem je nabídl svým fanouškům a první várka se rozebrala za tři minuty. Tak jsem se do vesničky vracel ještě několikrát. Náramky mi vytrhly trn z paty a já se mohl vrátit domů. Vzal jsem to ještě přes USA a Kanadu, protože přijet z druhé strany zeměkoule byla podmínky mé cesty.

Viděla jsem ve videu, že ses vrátil na Vánoce.

Přiletěl jsem 14 dní před Vánoci a schovával jsem u kámoše na chatě. Chtěl jsem překvapit svoji mámu přímo na Vánoce. A to se podařilo.

Cestoval jsi skoro rok po celém světě. Jaké jsou tvoje tipy, jak na cestování ušetřit?

Hodně záleží, na jak dlouho jedeš. Když jedeš na tři týdny, těžko si najdeš práci, díky které ušetříš a taky ze své cesty získáš víc. Dostaneš se tak mezi lidi a zjistíš víc o dané zemi. Když jedeš na kratší dobu, můžeš ušetřit na nezbytnostech jako je letenka, ubytování a jídlo. Podle mě jde nejvíc ušetřit za ubytování. Lidi za něj zbytečně moc utrácí, protože nevěří hostelům nebo couchsurfingu, kde najdeš ubytování úplně zdarma.

Takže kde spíš ty?

Já spím většinou v hostelech.

A jak si ho vybrat? Jak nenarazit na ten, kde jsou štěnice?

Štěnice můžou být i v dobrém hotelu. Právě v jihovýchodní Asii je užitečné si zkontrolovat spodek matrace, jestli na ní není černý flek. Taky je prý lepší, když má postel kovový rám. Já tedy štěnice nikdy nepotkal, ale tohle dělám pravidelně. Nicméně hostely mám opravdu hodně rád. Dost často jsou stejně komfortní jako hotely, jen prostor sdílíš s více lidmi. Taky mají společenské místnosti, kde můžeš potkat další cestovatele a načerpat od nich další rady, jak na místě ušetřit. Couchsurfing používám hlavně v západních zemích.

Doporučil bys nějaký konkrétní hostel?

Hned v Kambodži v Phnompenhu. Byla to moje první noc na cestě, přiletěl jsem ve tři ráno a hledal si ubytování. Vlítnul jsem na Booking.com a vyšel mi tam fakt perfektní hostel. Celý z betonu, moderní, čistý, pohodlné postele a hezké sprchy. Ty jsou pro mě hodně důležité.

Takže ty si hledáš ubytování, až když jsi na místě?

Většinou jo. Vždycky nějaké najdeš.

Jaké aplikace na cestách používáš?

Booking.com a Airbnb samozřejmě, mám taky rád Foursquare - pro mě je to nejsnazší rozcestník, a samozřejmě Google Maps, bez nich bych nedal ani ránu, a taky Icurrency, to je kurzovní lístek. Když to jde, platím kartou. Díky tomu mám skvělý přehled o svých výdajích. Když si vyberu hotovost, pokaždé se mi rozkutálí a já ani nevím, za co.

Jaké vybavení s sebou máš a nebojíš se o něj?

Pro mě je nezbytností dron a batoh, do kterého se složím. Mimochodem mám ten, který si s sebou můžu vzít na palubu. Na tom se taky dá ušetřit. Vozím s sebou Powercube s metr a půl dlouhým kabelem. O svoje věci se nebojím. Řídím se pravidlem, že když nemám strach, nic se mi nestane. Prostě věřím, že lidi na světě jsou hodní. A víš co? Ještě mi nikdo nic neukradl.

Máš tip na zajímavou destinaci?

Arménie a celý postsovětský blok mi přijde hodně zajímavý. Je to jako cesta časem. Moji rodiče o takové realitě hovořili, já už vyrostl v něčem jiném, ale zrovna v Arménii jakoby se zastavil čas. Po ulicích jezdí nivy a žigulíci. Navíc letenka tam nestojí 20 tisíc, ale třeba jenom tři nebo čtyři. A zážitek je to autentický. Nás tam třeba pozvali na oslavu malého kluka, na chvilku jsme se stali součástí tamní komunity. Kdybych tohle chtěl prožít v jihovýchodní Asii, budu si za to muset zaplatit.

Co ses o sobě a o světě za dobu cestování dozvěděl?

Je to sice klišé, ale když nejde o život, jde o nic. Pokud jde o svět, je dobré odhodit předsudky a strachy. A když mám mluvit o sobě, začal jsem si vážit si svého času. Naučil jsem se být sám se sebou a cítit se dobře. Zní to jednoduše, ale mám pocit, že ne všichni to umí. Já už jo.